I o auta se musíme starat

I o auta se musíme starat

Dříve bylo jeho vlastnictví výsadou bohatých lidí, dnes se divíme, když má někdo jen jedno. Vlastnit auto se dnes stalo naprosto běžnou věcí. Nejen že každá rodina má minimálně jedno auto, ale už je i naprosto běžnou záležitostí, že jeden člověk má auta dvě nebo tři. Jedno velké na delší cesty, dovolené a výlety s rodinou a malé auto k osobní potřebě nebo na popojíždění po městě pro lepší možnost zaparkování.

Někteří v tom vidí nevýhodu a rodiny, které vlastní více než jedno auto považují za „rozežrané“ či hamižné, jiní si zase neumí představit, jak by fungovali jen s jedním autem a každý den určovali, kdo ho potřebuje víc. Ne v každém městě totiž pokrývá městská hromadná doprava všechny jeho oblasti a existují tedy místa, kam se bez auta v rozumném čase zkrátka nedostaneme. Není také výjimkou, že lidé za prací dojíždí z městských periferií do centra či do města úplně jiného, a pokud nechtějí trávit dvě hodiny denně ve vlaku či autobuse, bez auta se zkrátka neobejdou. Když si tedy například vezmeme rodinu, která bydlí v okrajové části města, kam přijíždí autobus třikrát denně, manžel pracuje hodinu cesty od domova a manželka potřebuje vozit děti do školy a do kroužků a současně se stihnout dostat do své práce včas, s jedním autem by tohle všechno jen s těží zvládali.

Auto nám v mnoha ohledech život usnadňuje a jsme díky němu schopni stíhat mnohem více věcí. Tím, že si auto koupíme a občas do něj něco natankujeme však naše starost o něj nekončí. Stejně jako si my lidé musíme pečovat o naše zdraví a předcházet nemocem a zdravotním problémům prevencí, u aut je to podobné, až na to, že je dodržování těchto jejich „zdravotní“ prohlídek mnohem více hlídané a kontrolované. Když totiž zapomeneme navštívit zubaře a podceníme tak zánět dásní, ze kterého se později vyklube paradontóza, je to čistě náš problém. Pokud ale budeme jezdit po silnici s pokaženým autem může se lehce stát, že zapříčiníme nějakou dopravní nehodu a ohrozíme tak zdraví a životy dalších lidí.

Tuto preventivní kontrolu našich aut zajišťují takzvané stanice technické kontroly neboli STK. Navštěvovat by je měli vlastníci všech typů motorových vozidel, tedy nákladních, osobních i motocyklů. Jediný rozdíl je v rozmezí mezi jednotlivými kontrolami. U osobních aut, které asi vlastní většina z nás, je rozmezí mezi jednotlivými prohlídkami dva roky a na úplně první jedeme čtyři roky od první registrace vozidla.