Každá země má svá tradiční jídla. I když dnes najdeme snad v každém státě restaurace světových kuchyní, nikdo neudělá lepší lasagne než Ital, nic nepřekoná pravý americký burger, stejně tak jako se nic nevyrovná chuti jedinečného francouzského sýra.
Česká jídla nejsou ve světě příliš rozšířená. To však rozhodně neznamená, že jsou oproti kuchyním, které dnes najdeme na každém rohu, v něčem horší. Možná právě naopak. Díky tomu, že pravá česká jídla najdeme téměř výhradně jen u nás, jsou pro nás, stejně jako pro zahraniční turisty, o to výjimečnější.
Snad každý Čech dokáže vyjmenovat alespoň tři typická česká jídla. Málokdo už ale tuší, jak tyto, dnes již tradiční, recepty u nás vznikly.
Ti z nás, kteří si ji už nevaří doma, se na ni alespoň těší na návštěvách u babiček nebo maminek. Svíčková na smetaně patří mezi nejznámější česká jídla vůbec. Taky že už tu s námi je pěknou řádku let. Svíčkovou poprvé představila ve své „Domácí kuchařce“ žena jménem Magdalena Dobromila Rettigová, téměř 2 000 let zpátky. I když původní recept z roku 1826 nepopisuje svíčkovou přesně takovou, jakou ji známe dnes, rozhodně ji dal kvalitní základ a čas spolu se zkušenostmi kuchařů ji vyladil do verze, kterou dnes tak milujeme.
Také oblíbené knedlo vepřo zelo má u nás dlouhou historii. V 19. století za dob císaře Franze Josefa vynalezl jeden pražský restauratér naprosto jedinečný pokrm, který kombinoval vepřové maso, knedlík a zelí. I když dnes nám toto jídlo přijde jako jedno z nejzákladnějších českých jídel, v 19. století bylo naprostou raritou.
Když se vydáme do pravé české hospody nebo restaurace, ve které vaří česká jídla, jedna z věcí, která na jídelním lístku nesmí v žádném případě chybět, je guláš. Zajímavé však je, že i když jsme si guláš tak nějak přivlastnili a přijali ho za jedno z našich tradičních jídel, jeho kořeny v Česku nenajdeme. Jeho původ najdeme v Maďarsku, a to už v 9. století, kdy si pastevec „Gulyás“ připravil na ohni v kotlíku masitou polévku s cibulí a paprikou. Pravá Maďarská verze guláše je často ještě doplněná o mrkev a malé bílé knedlíčky zvané csipetke. Z Maďarska se toto jídlo rozšířilo po celé Evropě a tedy doputovalo i k nám, i když ho dnes známe trošičku jinak než v jeho tradiční maďarské verzi.
