Bez dopravních značek už si silniční provoz nedokážeme představit. Víme, jaký zmatek nastává, když nějaká značka chybí, řidiči najednou neví, komu dát přednost nebo kudy jet. Občas na značky nadáváme, že jsou podle nás na zcela zbytečných místech, ale je jisté, že kdyby na krajích kolem silnic zcela chyběly, vznikl by chaos a mnoho nehod. A kde se tu vůbec dopravní značení vzalo a jak je možné, že ať zavítáme do kterékoliv vyspělé země vždy si je značení podobné?
Už v antických Pompejích byly nalezeny patníky, které oddělovaly prostor pro pěší od toho určeného pro povozy. Dokonce chodníky byly vyvýšené a přechod přes vozovku také, takže dokonce i přechody pro chodce jsou tisíce let staré. Římané potom 120 let před naším letopočtem využívali cedule u cest, které ukazovaly vzdálenost od Říma. Později se často využívaly milníky kolem cest a kolem roku 1750 se v Německu na křižovatkách objevovaly křížové značky.
Potřeba ucelenějšího dopravního značení nastala s rozvojem automobilové dopravy, kdy začalo být na cestách opravdu rušno a bylo třeba provoz nějak usměrňovat. Proto v roce 1903 ve Velké Británii zavedli první značky podobné těm dnešním, ve tvaru kruhů a trojúhelníků. O pět let později na mezinárodním silničním kongresu v Paříži zástupci mnoha zemí určili základní tvary a významy většiny cedulí. První značky tak měly význam křižovatka, nerovnost na silnici, zatáčka, a železniční přejezd.
V Československu se motoristé dopravního značení dočkali až v roce 1935 a před nástrahami silnic je varovalo jen pět základních značek. Za dobu od svého vzniku dopravní značení prodělalo mnoho změn, muselo stačit čím dál více autům na silnicích a neustále vznikají nové značky. I když stále systém není úplně jednotný, platí společná aspoň základní pravidla.
