Život mezi nekonečnými lány vinohradů si jistě každý představuje jako idylku s posezením na terase při pohledu na zapadající slunce a se sklenkou vína v ruce. Mít vlastní vinohrad a vinařství, prodávat vína, to je však radost i starost, a především mnoho náročné práce.
Přes zimu, kdy by se mohlo jevit, že až tolik není ve vinařství co dělat, vinaři nezahálí. Kontrolují vinic, opravují sloupky nebo vodící dráty révy, případně rozšiřují a zvelebují apartmány, kde přes léto nabízejí ubytování a vyspravují vinné sklípky. Už v únoru nebo březnu, podle počasí, začínají prořezávat vinice a přizpůsobovat je svým představám. Jaro je obdobím největší nejistoty, které rozhoduje o tom, jaká bude celá následující sezona. Mrazíky v době, kdy už vinohrad začíná rozkvétat a je vůči mrazu nejzranitelnější a pokud pomrznou, nestanou se z nich hrozny. V červnu poté přichází období, kdy postupně všichni vyráží na vinohrad otrhávat přebytečné listy, které stíní hroznům.
Vínu vždy hrozí mnoho nebezpečí, od hmyzu a špačků až po plísně. Někteří vinaři se zaměřují na integrovanou produkci, což znamená přísně ekologicky orientovaný vinohradnický systém, který v sobě spojuje dávné vinařské tradice a moderní technologie, avšak vylučuje používání chemických pesticidů a hnojiv. Nicméně pravá věda přichází se začátkem podzimu, tady je třeba přesně načasovat, kdy je víno vhodné ke sběru. Jakmile to nastane, můžete od rána do večera někoho vidět ve vinohradu, jak sbírá hrozny.
Poté se práce přesouvají do vinných sklepů patřícím k vinařství. Pracuje se od rána do večera, svátky neexistují, vše musí být provedeno přesně v čas a s maximální kvalitou a precizností. Lisování, kvašení, dokvašení, neustále je třeba hlídat v jakém je víno stvavu. Poté přijde burčák a první vinobraní v roce a nastává alespoň trochu klid. Samotnou výrobou vína práce nekončí, plody své práce je třeba prodat a udělat s nimi radost i jiným.
